Soustředění před ZZVJ + zkoušky ZZVJ

Aneb Kristině ruplo v bedně

     Po 12 letech ježdění na koni se Kristina rozhodla, že je na čase si konečně udělat licenci. Sedla k počítači a podívala se, kdy se koná nejbližší termín zkoušek ZZVJ - 22.5., tedy za 3 týdny. Takže bylo jasno, za 3 týdny se jede licence, teď jen sehnat koně. Hebe si totiž musel zrovna na tu dobu naplánovat jezdeckou dovolenou a začal kulhat. Rozjelo se tedy kolečko hledání vhodného koně, stáje, za kterou se může k licenci registrovat a především garanta na zkoušky. Nakonec padla volba na Dagmar, kterou Kristině půjčila Martina (předchozí úvahy o zapůjčení koně na licenci v Herouticích totiž nedopadly moc dobře). Registraci si již na hobby závody ve Zdicích zařídila v JS Rohan Zdice u pana Blažka. Problémem tedy zůstal garant ke zkouškám, kterého nakonec přislíbila paní Perníčková z Heroutic. Přihláška na ZZVJ se posílala týden před samotnou zkouškou, tedy již značně po termínu. ČJF ale vyšla vstříč a přihlášku i přes pozdní odeslání přijala. Vzhledem k tomu, že paní Perníčková Kristinu do té doby netrénovala a tedy nedokázala plně posoudit její jezdecké schopnosti, byla domluva taková, že pokud po soustředění na farmě nebude výkon dostačující, z termínu se odhlásí a přihlásí se na termín později, aby se tak předešlo ostudě u zkoušek. 

     Soustředění bylo náročné jak fyzicky, tak psychycky pro koně i jezdce. Tréniky probíhaly dvoufázově - jeden dopoledne, druhý odpoledne. Občas toho měli dost všichni - trenér, jezdec i kůň a jezdec se postupně propadal do čím dál větší deprese s představou, že licence je mission impossible. Dojice totiž řešila soustavný problém s nacváláním na pravou nohu. Vzhledem k Dášině neveselé minulosti se nebylo čemu divit. Přestože s ní Martina udělala bezesporu velký kus práce, špadné životní podmínky, ze kterých byla kobyla přivezena se na ní podepsaly a cval ještě nebyl úplně 100%. Navíc samotné jezdkyni už z toho šla hlava kolem a kdybyste se jí v tu chvíli zeptali, kde je nahoře a kde dole, s nějvětší pravděpodobností by řekla, že uprostřed. Jediná část zkoušky, která ji nechávala zcela chladnou, byla teorie. Volný čas trávila výpomocí kolem koní na farmě a na zkoušky samotné se snažila moc nemyslet. Pokusy o zajetí drezurní úlohy s koněm z farmy dopadly dosti tragicky a Kristina vážně uvažovala o ukončení své jezdecké kariéry a přechodu na akvaristiku. S láskou vzpomínala na Hebeho a říkala si, že si až do teď neuvědomovala, jaký poklad doma vlastně má, i když i s ním jí čeká ještě hodně práce a dlouhá cesta jezdeckého zlepšování.

     Den D nezačal úplně nejlépe. Neb na ZZVJ musí všechno vypadat ťip ťop, rozhodla se Kristina večer před licencí umýt kamaše, které ale nestihly do druhého dne uschnout. Odnesla je proto na pokoj, kde je zuřivě drhla ručníkem do sucha. Snídani už jedla v přítomnosti komisařů, kteří měli hodnotit výkon u zkoušek, a proto se není čemu divit, že jí ani moc nechutnalo. Po představení členů komise a seznámení s pravidly zkoušek, se uchazeči vydali osedlat koně a jít opracovat své čtyřnohé parťáky před první částí zkoušek - drezurou. Kristina dostala během zkoušek na starost dohled nad malou Terezkou, která jela licenci pony a zúčastila se spolu s ní části soustřednění na ZZVJ. Kristina tedy běžela připravit jak svého koně, tak i poníka Terezky. Z drezury měla všelijaké pocity. Byla si moc dobře vědoma faktu, že komisaři jsou schopni uchazeče vyhodit i za takové věci, jako je kůň koukající z kruhu, co tedy teprve řeknou nacválání na špatnou nohu. Z toho důvodu se s paní Perníčkovou dopředu dohodly na taktice, kdy se špatný cval budou snažit zamaskovat snahami o opakované nacválaní, tak komise alespoň uvidí, že si je jezdech chyby vědom a snaží se ji opravit. Neuvěřitelné se ale stalo skutečností a Dáša si zrovna na licenční Z1 rozhodla nacválat správně. Kristina z toho byla tak v šoku, že kruh nevyjela pořádně do X, protože půl kruhu nevěřícně zírala na správnou vedoucí nohu při cvalu. Následovalo předvedení koně, kde ze všeho zapomněla pozdravit komosi a uvědomila si to až při ochodu z haly. Poté pomáhala s odstrojením Terezčina Grošíka po její drezurní úloze (koně museli být předvedeni pouze na uzdečce bez sedla a chráničů). Po drezurní zkoušce následoval písemný test, který byl velmi snadný, jen formulace jedné otázky byla velice pochybná, nicméně vylučovací metoda spolehlivě určila správnou odpověď. Čemu se však Kristina nestačila divit, byly uchazečky, které nevěděly otázky typu "rozměr drezurního obdelníku", "co je to bárování" a podobné jednoduché otázky a bezostyšně si radily. Pan komisař se totiž diskrétně vzdálil do vedlejší místnosti. Ironií následně bylo, že slečna, která tyto otázky nevěděla, byla na konci zkoušek přede všemi pochválena za bezchybný test. Po obědové přestávce, kterou Kristina s malou Terzkou strávily výpomocí při stavbě parkuru a neměly tedy ani moc čas se zaobírát hrůznými myšlenkami typu - co budu dělat, když mi kobyla nacválá na špatnou nohu, následoval parkur. Celé zašpiné si šly následně přiravit koně, kdy Kristina šla Terce opět pomoci, a pak ji i odvedla do haly na zkoušku. Vzhledem k obrácenému pořadí startů nyní jela Terezka před ní. Parkur, to byla tragédie sama o sobě. Kristina doteď nechápe, jak ji za bídný výkon, který na něm předvedla, mohli licenci vůbec vydat a tak trochu podezřívá komisi, že jí to dala hlavně díky tomu, že jejím garantem byla paní Perníčková. První skok měla dle domluvy s trenérkou skákat z klusu, Dáša byla ale atmosférou na zkouškách tak nabuzená, že se těsně před překážkou rozcválala, Kristina se lekla, před překážkou "zahodila otěže", kobyla ztratila rovnováhu a prvním skokem doslova prolétly. Překážku shodily a Kristinou to v sedle nebezpečně nadhodilo. Při letu vzduchem jí ale prolétlo hlavou, že na licneci se za pád vyhazuje a přece se nenechá vyhodit na prvním skoku, tedy sebrala se a sotva dva cvalové za skokek už se seděla, jak kdyby se nic nestalo. Paní Perníčková jí smažila pohledem zaživa. Skoky až k dvojskoku 6 a, b probíhaly velmi dobře, i kobyla doskakovala na správnou nohu. Při dvojskoku ale vyhla druhou překážku z dvojskoku a Kristina musela dvojskok najíždět znova. Bohužel se tentokrát nezadařilo a kobyla naskočila do kontracvalu, nájezd tím byl tedy ztížen a Dáša už se opět kroutila, že skok neskočí, naštěstí si to tentokrát Kristina ohlídla a zbytek parkuru už dojela dobře, včetně finálních doskoků. Z parkuru ocházela z pocitem zbitého psa a paní Perníčková tomu moc nepřidala. Čekání na výsledek zkoušek tedy bylo dosti nepříjemné. Co ji trochu utěšovalo byl fakt, že spousta jezdců udělal chyby jak v drezuře tak i v parkuru - cvaly na špatnou nohu, vysedání na drezuře, křižování, chyby na skocích. Výsledek prospěla byl tedy šokující a oněmnělá úžasem zírala na pány komisaře. Možná to bude znít divně, ale jezdkyně z něj ani moc neměla radost. Nepřipadalo jí, že by licenci získala zaslouženě. Z Heroutic se tedy domů vracela s licnecí, ale i slibem, že na trénincích si pořádně mákne.